V různých oblastech Balochistánu se vyprávějí různé druhy příběhů. Někdy se vypráví příběhy o kráse, které mají půvab, někdy zase o lásce. V těchto příbězích můžeme vidět různé obrazy. Stejně tak lidé každého místa mají svůj vlastní styl vyprávění příběhů a jejich obsah je odlišný.

Lidé si vyprávějí příběhy o svých předcích, svých lidech a způsobu života, který vedou. Tyto příběhy se v balúčské kultuře tradují již po generace. V příbězích jsou zobrazeny různé druhy lásky, víry, hrdinství a obětavosti. Až do dnešních dní jsou tyto příběhy v balúčské kultuře vyprávěny se stejnou oddaností jako kdysi.

Když se na takové příběhy podíváme, můžeme v nich nalézt tři druhy motivů:

První druh příběhů se vypráví jen pro potěšení a zábavu lidí. Druhý druh příběhů zahrnuje historické události nebo válečné příběhy, které odrážejí hrdinství předků. Třetí druh příběhů představuje pohádky, které obsahují mravní ponaučení nebo životní moudrost. Tyto příběhy jsou pokladem a dědictvím balúčské kultury, které je předáváno z generace na generaci.

„Lidé čekají na příběhy“

Lidé mají ve všech oblastech Balochistánu rádi příběhy. Rádi poslouchají příběhy o hrdinství, o lásce, o odvaze a také příběhy o krásných ženách. Když někdo začne vyprávět příběh, všichni naslouchají s napětím.

Večer, když se lidé shromáždí po práci, jeden muž začne vyprávět příběh. Když příběh skončí, všichni cítí klid a uspokojení. A pak, zatímco čekají na další příběh, každý ve svém srdci doufá, že se dozví něco nového a zajímavého.

Jejich příběhy ukazují hluboké porozumění pro život a pro okolní svět. Vyjadřují nejen jejich city, ale i jejich hodnoty. Během vyprávění se lidé dozvídají o významných osobnostech, které jim ukazují cestu a představují ideál odvahy, obětavosti a věrnosti. Vypravěč v těchto příbězích probouzí odvahu a inspiraci.

Lidé touží poslouchat příběhy, které jsou zakořeněné v jejich vlastní kultuře a jsou naplněné moudrostí předků.

„V Balúčistánu se příběhy vyprávějí s velkou vážností a oddaností. Lidé, kteří vyprávějí, zachovávají každý detail tak, jak byl vyprávěn jejich předky. Když se někdo zmiňuje o odvaze nebo o ctnostech, jako je čest, vypráví příběh s ohledem na každé slovo, jako by to byla skutečná událost, která se odehrála před jejich očima.**

Vypráví se, že kdysi dávno, v dávných dobách, bojovali Balúči proti Afgháncům. Během jedné z bitev se střetli dva muži – Balúč a Afghánec. Místo toho, aby se vrhli do boje, podívali se jeden druhému do očí a ve chvíli, kdy si uvědomili sílu a odvahu toho druhého, vznikla mezi nimi vzájemná úcta.

Tento příběh se vypráví tak, aby lidé pochopili, že odvaha a čest nejsou jen prázdná slova. Když Balúčové mluví o respektu, mají na mysli právě takové příběhy. Tento čin se stal příkladem odvahy a poctivosti, který je předáván z generace na generaci. Až do dneška, kdy se setkají dva cizinci, kteří jsou nepřáteli, si mohou díky těmto příběhům připomenout, že čest a úcta jsou hodnoty, které stojí nad nepřátelstvím.“

„V těchto příbězích, které vypravěči vyprávějí, je zřetelná hluboká láska k pravdě a spravedlnosti. Ať už vyprávějí o kráse, odvaze, nebo smutku, vždy se vracejí k tomu, že čest je nadřazena všem ostatním hodnotám. Takové příběhy jsou jako živé obrazy, které si Balúčové uchovávají ve svých myslích a srdcích. Mluví o svých předcích s velkou vážností a láskou, jako by ti, o kterých vyprávějí, stáli přímo před nimi.

Každý příběh, který je vyprávěn, má své zvláštní místo v srdcích Balúčů. Tito vypravěči si pamatují nejen slova, ale i pocity a emoce, které jsou s příběhem spojeny. Proto, když někdo začne vyprávět, posluchači sedí tiše a s úctou, jako by každý příběh byl posvátný a měl v sobě důležitou lekci, kterou je třeba si zapamatovat.

Na základě těchto příběhů mladí lidé vědí, co to znamená být čestný, jaká je hodnota odvahy a co to znamená stát za pravdou i v těch nejtěžších situacích. Balúčové říkají, že pokud někdo nezná příběhy svého kmene, jako by ztratil svou identitu a minulost.“

„Když někdo říká, že 'Balúč má čest,' má tím na mysli, že Balúč nikdy nezradí a nezaprodá své slovo. Příběhy Balúčů vyprávějí o době, kdy čest byla cennější než zlato a kdy muži stáli za svými slovy i ve chvílích nejtěžšího pokušení. Říká se, že kdysi jeden balúčský vůdce složil slib před svým kmenem, že zůstane věrný svému slovu až do smrti. Až do dne, kdy nastal čas, aby tento slib naplnil, se držel svého slova s takovou vážností, že mu to přineslo čest nejen mezi jeho vlastními lidmi, ale i mezi nepřáteli.

O tomto činu se vyprávějí příběhy, které si lidé uchovávají a vyprávějí s respektem, jako by se to stalo včera. Balúčští vypravěči tento příběh obohatili o básně, písně a slova, která přenášejí krásu čestného jednání. Každé slovo má svou váhu a význam, jako by se jím dotýkali samotného srdce.“

„Slovo 'čest' má v balúčské kultuře velmi významné místo. Lidé říkají, že čest je jako oheň, který nikdy nezhasne. Každý Balúč, ať už muž nebo žena, nosí v sobě tento plamen a ví, že čest znamená stát si za svým slovem, i když to znamená čelit nebezpečí. Takové příběhy o čestném jednání se předávají z otce na syna, z matky na dceru, a jsou učeny tak, aby se mladí lidé učili vážit si hodnot a čestného života.

Mnozí Balúči věří, že čest a odvaha jsou dvě strany téže mince. Říkají, že ten, kdo má čest, má i odvahu, a ten, kdo má odvahu, má i čest. Vypravěči tyto příběhy vyprávějí s vážností, která dává každému slovu hluboký význam a krásu, která oslovuje srdce posluchačů.

Na závěr je řečeno, že když někdo ztrácí čest, ztrácí vše. Protože čest je to, co definuje Balúče, co jim dává jejich sílu a co jim umožňuje postavit se životu tváří v tvář bez strachu.“

„Mohammad Murad Khan Balúč vypráví tento příběh s odkazem na to, že podle balúčské tradice byl Amir Chakar Khan vždy věrný své komunitě a nikdy nezradil své lidi. Vypráví se, že Amir Chakar byl hrdina, který bojoval s velkou statečností a moudrostí, a jeho činy jsou dodnes připomínány s úctou. V době, kdy nepřátelé útočili a situace byla plná nebezpečí, Amir Chakar nikdy neustoupil. Vždy chránil svůj lid a bojoval s odhodláním.

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného, začal své vyprávění takto:

'Přeji si, aby mé činy byly zapamatovány.'
'Prosím Boha, aby mému lidu dal sílu stát při mně.'
'Abych nikdy nezradil důvěru, kterou ve mne lidé vložili.'
Amir Chakarův odkaz zůstává inspirací pro mnoho Balúčů, a jeho příběhy se tradují dál jako připomínka odvahy a čestného jednání.“

V Balúčistánu a jeho okolí, na planinách i v horách, se vypráví o tom, jak 'čest Balúče' je něčím, co nelze zradit. Tyto příběhy, které si lidé vyprávějí u ohně nebo při různých shromážděních, připomínají činy předků. Když někdo říká: 'To je Balúč,' je to myšleno jako pocta někomu, kdo je silný a čestný.

Vypráví se, že ve starých dobách, když balúčští hrdinové bojovali v bitvách, nikdy nezapomněli na své zásady. Ať už čelili jakémukoliv nepříteli, jejich čest a odvaha byly vždy na prvním místě. Tento duch stále žije v příbězích, které se vyprávějí mladším generacím. Říká se, že pokud má někdo balúčskou krev, nese v sobě tuto sílu a tuto čest, která je jeho dědictvím.

Vypráví se, že když se šáh začal obávat síly Balúčů, poslal svému lidu zprávu: „Balúčové jsou velmi silní a stateční lidé. Potřebujeme sjednotit naše síly, abychom jim čelili.“ Toto poselství bylo vysláno do všech koutů země a všichni válečníci se shromáždili, aby se postavili této nové výzvě.

Podle tradice se říká, že tento střet se odehrál v roce 1539 a že byl veden s neuvěřitelnou odvahou a houževnatostí na obou stranách. Bitva byla dlouhá a náročná, a přestože obě strany prokázaly neobyčejnou statečnost, Balúčové si získali respekt svých nepřátel. Jejich odvaha a síla jim zajistily, že jejich jméno bylo vyslovováno s úctou.

Amir Chakar se stal legendou, o které si lidé vyprávěli s obdivem. Jeho činy inspirovaly mnoho generací Balúčů, a jeho jméno se stalo synonymem pro čest a odvahu.

V různých částech Balúčistánu se vypráví mnoho příběhů o velkých hrdinech a o jejich neobyčejných činech. Tito hrdinové často čelili obrovským nebezpečím, a přesto zůstali věrní svým hodnotám.

Vypravěči, kteří sdílejí tyto příběhy, si dávají záležet na každém slovu a každém detailu. Příběhy o balúčských hrdinech, jako byl Amir Chakar, jsou připomínkou odvahy a nezdolného ducha, který je stále přítomen v balúčské kultuře. Říká se, že pokud někdo jedná čestně a s odvahou, jeho jméno nezůstane zapomenuto, ale bude žít dál v příbězích.

Čest je jako světlo, které svítí v temnotě, říká balúčské přísloví. Kdo má čest, ten má světlo, a kdo ztrácí čest, zůstává v temnotě. Ve vyprávěních Balúčů je čest postavena nad veškeré hmotné bohatství, protože čest je něco, co nelze získat zpět, pokud je jednou ztracena.

Balúčští vypravěči dále vyprávějí o velkých historických událostech, které byly klíčové pro jejich národ. Příběhy o bitvách, které vedly balúčské kmeny, jsou plné odvahy, obětavosti a smyslu pro čest. Jeden z těchto příběhů se týká války, kterou vedl Amir Chakar proti svým nepřátelům. Tento příběh se stal symbolem odvahy a spravedlnosti v balúčské tradici.

Amir Chakar řekl:

'Nikdy nezradím své bratry.'
'Budu vždy chránit čest svého kmene.'
'Budu se bít až do posledního dechu.'
'Odvaha je mým průvodcem.'
'Slibuji, že zůstanu věrný svým lidem.'
Vypravěči zdůrazňují, že tato slova jsou vyřčena s velkou vážností a slouží jako inspirace pro další generace Balúčů, aby ctili svou kulturu a tradici.

Ve vyprávění o velkých činech Amir Chakarovi se spojují prvky odvahy, moudrosti a čestného života, což je ideál, který je v balúčské kultuře stále považován za svatý a nedotknutelný.

Vypráví se, že když Amir Chakar slyšel o nepřátelském útoku na svůj kmen, okamžitě se rozhodl shromáždit všechny bojovníky a postavit se na obranu své země. Byl pevně odhodlaný chránit svůj lid a bojovat s plnou silou. Před bitvou přistoupil ke každému bojovníkovi, vzal jeho ruce do svých a řekl: 'Pamatujte, dnes bojujeme nejen za sebe, ale za čest našich předků.'

Tato slova inspirovala všechny válečníky, kteří s odvahou vyrazili do boje. Bitva byla tvrdá, ale Balúčové bojovali statečně a nakonec zvítězili. Tento příběh se stal symbolem odvahy a loajality, který se mezi lidmi dodnes vypráví s úctou.

Balúčové tímto příběhem učí mladší generace, že čest a odvaha jsou hodnoty, které je třeba chránit a ctít.

Příběhy Balúčistánu jsou jako pokladnice plná moudrosti a ponaučení. Tyto příběhy, ať už vyprávějí o odvaze, lásce nebo obětavosti, jsou vyprávěny s takovým zanícením, že posluchači cítí, jako by byli přítomni na místě činu.

V Balúčistánu se příběhy vyprávějí u ohně, kde lidé naslouchají s napětím a úctou. Starší vypravěči předávají tato vyprávění mladší generaci, která se učí vážit si své kultury a tradic. Příběhy nejsou jen zábavou, ale i cestou, jak zachovat odkaz předků a přenést ho do budoucnosti.

Balúčské lidové příběhy jsou plné ponaučení o cti, odvaze a spravedlnosti. Vyprávějí se s velkou oddaností a jsou považovány za neodmyslitelnou součást balúčské kultury. Každý příběh je naplněn láskou k vlastnímu lidu a zemi, a vypravěči, kteří tyto příběhy sdílejí, vkládají do svého vyprávění veškeré emoce.

Příběhy tohoto regionu odrážejí nejen odvahu a čest bojovníků, ale také hluboký vztah k přírodě a lidem, kteří tu žijí. Balúčové považují příběhy za prostředek, kterým se mohou přiblížit duchu svých předků, a tím je udržet živé.

Tím, že se tyto příběhy předávají z generace na generaci, zůstává jejich význam zachován a stává se součástí života každého Balúče. Vyprávění těchto příběhů je tedy považováno nejen za zábavu, ale za posvátný úkon, který spojuje současnost s minulostí.

جمیل زہری Jameel Zahri

Ve starých dobách, kdy se Balúčové setkávali s různými výzvami a nepřáteli, byli známí svou odvahou a houževnatostí. Jedním z nejznámějších příběhů je vyprávění o muži, který byl proslulý svou statečností a oddaností svému lidu. Tento muž stál vždy v čele svých bojovníků a nikdy se nevzdával, bez ohledu na to, jak silný byl nepřítel.

Vypravěči popisují, jak tento vůdce dokázal získat respekt nejen mezi svým vlastním lidem, ale i mezi svými nepřáteli. Říká se, že jednou, když jeho kmen čelil velkému nebezpečí, shromáždil všechny bojovníky a vyzval je, aby bojovali srdcem a duší. Jeho slova měla takový dopad, že každý bojovník byl ochoten obětovat svůj život pro čest svého kmene.

Když vypravěči sdílejí tento příběh, snaží se posluchačům předat odvahu a inspiraci, které z tohoto činu vyzařují. Tento příběh zůstává živý díky vyprávěním, která se předávají z generace na generaci.

Příběh 'Samood Taqli' pochází z roku 1828 a vypráví o muži, který byl znám svou moudrostí a odvahou. Byl jedním z nejuznávanějších mužů svého kmene a jeho rady byly vyhledávány nejen jeho lidmi, ale i lidmi z okolních kmenů.

Jednoho dne byl tento muž požádán o pomoc v bitvě, ve které čelil jeho kmen obrovské přesile. Navzdory velkému nebezpečí, které je čekalo, Samood Taqli zůstal klidný a moudře poradil svým lidem, aby se nebáli a bojovali s odvahou. Jeho rady a vedení pomohly jeho lidem překonat tento těžký čas a dosáhnout vítězství.

Balúčská kultura je plná příběhů o odvaze a cti, a jeden z nejznámějších příběhů vypráví o muži, který se postavil svému osudu s odvahou. Tento muž, jehož jméno si Balúčové dodnes pamatují, se rozhodl bránit svůj kmen proti nepřátelům i za cenu vlastního života. Vypráví se, že když se blížila bitva, shromáždil všechny válečníky a řekl jim: ‚Toto je náš čas. Dnes budeme bojovat za naši čest a naši zemi.‘

S těmito slovy v srdci bojovali Balúčové s neuvěřitelným odhodláním. Jejich síla a jednota byly tak mocné, že nepřátelé brzy pocítili strach. I přes velké ztráty se Balúčové nevzdali a jejich odvaha zůstala nezlomná až do samotného konce. Tento příběh je připomínkou síly a ducha Balúčů, která dodnes inspiruje mladé i staré.

Vypráví se, že po bitvě, když se všichni shromáždili, jeden z válečníků vystoupil a řekl: ‚Dnes jsme svědky toho, co znamená opravdová odvaha a čest.‘ Jeho slova se stala symbolem hrdinství a odhodlání Balúčů, kteří si i v těžkých časech zachovali svou hrdost.

Příběhy, jako je tento, jsou vyprávěny u ohně a jsou předávány z generace na generaci. Vypravěči se snaží zachovat každý detail, aby i další generace pochopily, jak důležité jsou hodnoty jako odvaha, čest a láska k vlastnímu lidu. Tyto příběhy nejsou jen slovy; jsou živou součástí balúčské kultury a připomínkou cesty, kterou Balúčové prošli.

Říká se, že kdysi žil moudrý vůdce, jehož jméno se v Balúčistánu vyslovovalo s velkou úctou. Tento vůdce byl znám svou spravedlností a dobrotou a lidé za ním přicházeli, aby vyhledali jeho rady. Kdykoliv někdo potřeboval pomoc, vždy se obrátil na tohoto vůdce. Jednoho dne za ním přišel starší muž a řekl mu: ‚Ó, náš pane, naše vesnice čelí velkému nebezpečí.‘ Vůdce ho vyslechl a slíbil, že se o tento problém postará.

Poté, co se starší muž vrátil do vesnice, svolal všechny obyvatele a sdělil jim, co mu vůdce řekl. Řekl jim: ‚Náš vůdce nám slíbil svou pomoc.‘ Lidé se zaradovali, protože věděli, že s vůdcem po jejich boku budou chráněni.

V roce 1880, kdy došlo k těžkým časům, se tento vůdce postavil v čele svého lidu a vedl je s moudrostí a odvahou. Vypráví se, že díky jeho vedení lidé dokázali překonat všechny překážky a zůstat jednotní navzdory těžkostem. Tento příběh se dodnes vypráví jako příklad síly a moudrosti, kterou vůdce předal svému lidu.

Po této události, kdy se vůdce postavil za svůj lid, jeho pověst vzrostla ještě více. Lidé ho uctívali nejen jako vůdce, ale také jako ochránce jejich cti a důstojnosti. Vypráví se, že tento vůdce byl schopen sjednotit kmeny, které byly rozděleny a které mezi sebou bojovaly.

Jednoho dne, když se opět setkali, řekl jim: ‚Naše síla spočívá v naší jednotě. Pokud zůstaneme jednotní, nikdo nás nedokáže porazit.‘ Tato slova inspirovala všechny přítomné, kteří přísahali, že budou stát po jeho boku.

Tento příběh, který je plný moudrosti a odvahy, se dodnes vypráví u ohňů v Balúčistánu. Lidé si jej předávají jako drahocenný poklad, aby nikdy nezapomněli na hodnoty, které je jejich vůdce učil.

„Je to den deště a temnoty.
Vítr hvízdá a nese písek z hor.
V tomto tichu je zvuk, který prochází ušima.
Je to den, kdy slunce nesvítí.
Je to den, kdy vlny řeky tančí.
A říkají: ‚Pojď a naslouchej nám,‘
Každý pták je tichý, jako by se skrýval ve větvích.
Řeka je jako žena, která tají své pocity.
Její slzy jsou skryté, její bolest neviditelná.
Vše se skrývá v jejím tichu, její smutek je hluboký.
To je den deště a temnoty.“

*Překlad: Khan Nasir*

Když byl Samood Taqli na bitevním poli, kde bylo mnoho jeho spolubojovníků, přísahal, že se nikdy nevzdá. Se svou armádou postoupil vpřed s odvahou a odhodláním, připravený položit svůj život. Stál proti nepříteli s takovým klidem, že jeho bojovníci pocítili novou sílu a odvahu.

Vypráví se, že když se přiblížil k řadám nepřátel, pozvedl svůj meč k nebi a zvolal: ‚Dnes je den, kdy naše čest bude obhájena, ať už žijeme nebo padneme.‘ S těmito slovy se vrhl do bitvy a bojoval s neuvěřitelnou silou.

Jeho statečnost a odhodlání inspirovaly všechny přítomné, kteří bojovali po jeho boku s obrovským nasazením. Tento příběh se stal symbolem odvahy, který si Balúčové dodnes připomínají.

تم کوہے کے چٹان سے ہے Vy jste z kamene hory.

جنگل کی جڑی بوٹی سے ہے Jste jako bylinka z lesa.

چلتے جاؤ چلتے جاؤ Jděte dál, jděte dál.

کون کہتا ہے راستہ طویل ہے Kdo říká, že cesta je dlouhá?

اس کے دل میں چھپے راز ہیں V jeho srdci jsou skryta tajemství.

منزلیں اس کی قریب ہیں Jeho cíle jsou blízko.

چلتے جاؤ چلتے جاؤ Jděte dál, jděte dál.

تیغ کی صورت کاٹنا ہوگا Musíš se prosekávat jako meč.

چنگاری کی طرح جلنا ہوگا Musíš hořet jako jiskra.

اوروں کی یاد کو دل میں بسا Ulož si vzpomínky ostatních do svého srdce.

تنگی چھپے کے لئے خدا کا شکر گزار ہوں Jsem vděčný Bohu za každou obtíž.

وہ جوان ہے انمول ہے On je mladý a neocenitelný.

زندگی کی بازی اسے ہارنے کا شوق نہیں Nemá touhu prohrát v životní hře.

تنگی و راہ تنگی سب قبول ہے اسے Přijímá všechny obtíže a úzkosti cesty.

لیلیٰ جسے جوہروں کا محور ہے، Leili, která je středem drahokamů,

بہت چمکتی ہے جب تاریکی چھا جاتی ہے září nejvíce, když nastane temnota.

ہر انگارے کے جوہر کو جھکاتی ہے Sklání každý drahokam v ohni.

لیلیٰ مور پہاڑ کی چٹان پر سجی ہے Leili Moor je umístěna na skále hory.

فرش زمین پر چاندنی کی مانند ہے Na zemi vypadá jako měsíční svit.

اک جھلک نور کا پردہ دکھاتی ہے Odhaluje závoj světla.

لیلیٰ کا نور، Světlo Leili,

ہر سمت جابجا ہے je všude kolem.

ستاروں کا رنگ اور دھوپ کی چمک Barvy hvězd a jas slunce,

لیلیٰ کے سنگ ہم سفر ہے jsou společníky Leili.

پہاڑوں کی بلندیاں ہوں یا دریا کی گہرائیاں، Ať už jde o vrcholky hor nebo hloubky řek,

لیلیٰ کا نور سب کو ملتا ہے. světlo Leili svítí všem.

تیرگی میں وہ درخشاں رہتی ہے Ve tmě zůstává zářivá.

اک عجب خواب کی مانند ہے، Je jako zvláštní sen,

لیلیٰ مور ہمیشہ رہتی ہے. Leili Moor zůstává navždy.

چاندنی کے چمکتے ہوئے سائے Světelné stíny měsíčního svitu,

ترقی کرتے ہیں دعا والے kteří se modlí za pokrok.

اور دعاؤں کے ان موسموں میں A v těchto obdobích modliteb,

سچ کی روشنی چمک رہی ہے svítí světlo pravdy.

لیلیٰ مور پہاڑ سے Z hory Leili Moor

مٹی کی خوشبو پھیل رہی ہے se šíří vůně země.

سمندر کے پیچھے آسمان کے نیچے Za mořem, pod oblohou,

یہاں میں ہوں یا ابد کا گواہ jsem tu já nebo svědek věčnosti.

لیلیٰ کا نور پیغامِ تکمیل ہے Světlo Leili je poselstvím naplnění.

راگ ہے یہ، زندگی کا نغمہ! Je to píseň, píseň života!

آس پاس سنو اور رقص کرو، Poslouchej kolem a tanči,

اور تیرے سنگ سارے بادل گائیں a všechny mraky budou s tebou zpívat,

یہ ہے لیلیٰ کا نور! Toto je světlo Leili!

ہوا میں خوشبو اور ٹھنڈک Vůně a chlad ve větru,

ہے لیلیٰ کا نور چمک رہا je světlo Leili, které září.

پچھلے پہر کی رات ہے Je to pozdní noc,

رات کا دوسرا پہر ہے جب je to druhá část noci, kdy

لیلیٰ کا نور پہاڑوں پہ برستا ہے světlo Leili prší na hory.

یہ سفید بادلوں کے پردے میں چھپتا ہے Skrývá se za závojem bílých mraků.

اس کی چمک نیند اڑا لیتی ہے Jeho záře odvádí spánek pryč.

اس کی ٹھنڈی ہوا، ادھر کی ٹھنڈی ہوا، Jeho chladný vítr, chladný vítr tady,

جب لہر دریا کی کنارے پہ آتی ہے když vlna dorazí na břeh řeky.

پھر وہ سرگوشی کرتا ہے Pak šeptá

کہ میں ہوں روشنی کا پیغام بر že jsem posel světla.

ہوا جیسے راز سنا رہی ہو، Jako by vítr vyprávěl tajemství,

لیلیٰ کا نور چمکتا ہے světlo Leili září.

چاندنی رات کا یہ خواب ہے To je sen měsíční noci,

لیلیٰ مور کا یہ راز ہے to je tajemství Leili Moor.

راستہ بھی اور ہے کہ چلنا Existuje i jiná cesta, kterou je třeba kráčet,

محبوب ہو اگر ساتھی اپنا pokud je tvůj milý tvým společníkem.

جب رات کا سیاہ پردہ چاک ہونے لگا Když se začala trhat černá rouška noci,

اور پو پھٹنے کا وقت قریب آیا a přiblížil se čas úsvitu,

دیہات کے لوگوں نے اپنے کھیتوں اور باغوں کی طرف جانا شروع کیا۔ vesničané se začali vydávat ke svým polím a zahradám.

بلندی پر پہاڑوں کی چوٹیوں سے روشنی اترنے لگی۔ Světlo začalo sestupovat z vrcholků hor nahoře.

پہلی کرن کے ساتھ ہی پرندوں کی چہچہاہٹ نے S prvními paprsky začal zpěv ptáků

خاموشی کو توڑ دیا، اور ہر طرف زندگی کی لہر دوڑ گئی۔ lámát ticho a život se rozproudil všude kolem.

کچھ لوگ کھیتوں میں پہنچے اور کچھ اپنے باغوں میں Někteří lidé dorazili na pole a jiní do zahrad,

اور وہاں کے پرندے اپنی صبح کی آوازیں بلند کر رہے تھے۔ a ptáci tam zpívali své ranní písně.

یہ منظر دیہات کی زندگی کی عکاسی کرتا ہے، Tato scéna odráží život na venkově,

جس میں ہر شخص اپنے کام میں مشغول ہے kde je každý zaneprázdněn svou prací,

اور پوری زندگی ایک خوبصورت ترتیب میں جڑی ہوئی ہے۔ a celý život je spojený v krásném uspořádání.

صبح کے وقت کی یہ ہوا، یہ ماحول Tento ranní vánek, tato atmosféra,

دیہات کی کہانیوں میں اہم کردار ادا کرتی ہے۔ hraje důležitou roli v příbězích vesnice.

اور دیہات کے لوگوں کی محبت اور اخلاص ان کہانیوں میں جھلکتا ہے۔ A láska a upřímnost vesničanů se odráží v těchto příbězích.

Balúčistánské krásné údolí, kde ranní vánek rozptyluje vůni a pocit svěžesti. Toto údolí se svými zelenými horami a potoky je symbolem propojené krásy. S prvními paprsky slunce za horami se toto údolí začíná třpytit a lidé zde začínají svůj den. Panuje ticho, ale v tomto tichu jsou slyšet hlasy několika ptáků. Tito ptáci, kteří s vůní rána naplňují atmosféru, přinášejí poselství klidu a útěchy. Život lidí v balúčských vesnicích je spojen s těmito přírodními scenériemi.

Když nastane ráno, lidé odcházejí ke svým polím a jejich příběhy a rozhovory se z generace na generaci přenášejí dál. V těchto příbězích je přítomen duch Balúčistánu, který odráží krásné scenérie a také význam krásy a velikosti života.

Muhammad Salah byl muž s neobyčejnou odvahou, známý v celém Balúčistánu jako „Kosa“. Jeho jméno šlo od úst k ústům díky jeho mnohým skutkům a odvážným činům. Narodil se v malé vesnici, kde od dětství slýchal příběhy o odvaze a čestnosti. Tyto příběhy ho ovlivnily natolik, že se sám rozhodl stát se mužem, který bude hájit čest a spravedlnost.

Jednoho dne, když jeho vesnice čelila velkému nebezpečí od cizích útočníků, Muhammad Salah svolal všechny mladé muže a bojovníky. „Naše vesnice čelí ohrožení,“ řekl jim, „a je na nás, abychom ji ochránili.“ Jeho slova v nich vzbudila takové odhodlání, že každý muž se připravil na boj.

Příběh vypráví, že ten den se Muhammad Salah postavil do čela svých mužů a vedl je s takovou odvahou, že nepřátelé byli brzy přemoženi. Jeho činy se staly příkladem odvahy a věrnosti, který se vypráví i dalším generacím. Tak vznikla legenda o „Kose“ a jeho statečnosti.

Když přišlo další nebezpečí, Muhammad Salah se znovu postavil do čela svého lidu. Tentokrát šlo o obranu proti ještě mocnějším nepřátelům, kteří měli v úmyslu ovládnout celou oblast. Muhammad Salah ale nebyl mužem, který by se zalekl.

Se svými věrnými bojovníky postupoval proti nepřátelům, a díky jeho odvaze a strategii se Balúčistán opět ubránil. Vypráví se, že v jedné z bitev byl obklíčen a vše se zdálo ztracené, ale Muhammad Salah se nevzdal. Se svou nezdolnou vůlí bojoval, dokud nepřátelé nebyli poraženi.

Lidé si jeho činy vyprávějí dodnes, jako příklad toho, co znamená být Balúčem – být odvážný, spravedlivý a nikdy se nevzdávat. Příběhy o Muhammadovi Salahovi a jeho statečnosti jsou součástí kulturního dědictví Balúčistánu a inspirují mladé i staré. 

Zobrazeno: 44 x