Belúdžové

Byly doby, kdy ničeho kromě Boha nebylo. Byly doby, kdy žili dva bratři. Měli matku. Starší bratr byl chytrý, mladší byl hlupák. Starší bratr pracoval od rána do večera, aby se mohli najíst, zatímco mladší pošetilý bratr hrál od rána do večera hloupé hry a pral se s chlapci.

Jednoho dne šel starší bratr do práce, ale hlupák zůstal doma s matkou. Matka hnětla těsto a blázen seděl vedle matky. Matka mu řekla: „Hlupáku, podej mi solný tlouk!“ Blázen se náhle rozzlobil a řekl: „Matko, matko! Znesvětím tvého otce, jestli se mnou budeš takhle mluvit! A jestli tě nechám žít, už nejsem synem svého otce.“ Blázen popadl kámen a udeřil jím matku do hlavy tak silně, že matka zemřela. Blázen zabalil matčinu mrtvolu do deky a položil ji na hromadu starých hadrů.

Za chvíli přišel jeho bratr a zeptal se: „Kde je matka?“ Blázen řekl: „Matka usnula na hadrech.“ Bratr se podíval a viděl, že matka nedýchá, a že jí teče krev z uší. Bláznův bratr se zeptal: „Kdo zabil matku?“ Blázen řekl: „Já jsem zabil matku.“ Ten muž řekl: „Proč jsi ji zabil?“ Blázen řekl: „Matka mi řekla: „Dej mi kámen na drcení soli!“ rozzlobil jsem se, a tak jsem matku udeřil kamenem a zabil ji. A ještě ten blázen dodal: „Jestli mi něco takového řekneš, tak tě taky zabiju.“ Tehdy se ten muž zalekl: „Ten blázen mě zabije!“ - a nic už tomu bláznovi neřekl.

Bláznův bratr pak řekl: „Blázne, víš, co bychom měli udělat?“ Blázen řekl: „Ne.“ Bratr odpověděl: „Vezmu někam naše tele, prodám ho a za peníze koupím matce rubáš na pohřeb.“ Blázen řekl: „Ne, já sám vezmu tele na prodej, a jestli mi ho nedáš, abych ho prodal a koupil rubáš, zabiju tě stejně jako matku!“ Muž se vyděsil a řekl: „Dobře, jen jdi prodávat!“ Blázen souhlasil, dal teleti kolem krku provaz a vedl ho na prodej.

Bláznův bratr čekal, ale blázen nepřicházel. Proto šel, půjčil si od souseda peníze, koupil matce rubáš a přinesl ho. Pak začal volat na lidi a říkat: „Pomozte mi odnést mou matku, abych ji mohl pohřbít!“ Řekli: „Tvoje matka ještě dnes žila, co se stalo, že zemřela?“ Řekl: „Můj hloupý bratr ji zabil!“ Přišli, odnesli jeho matku, pohřbili ji a vrátili se.

Když se blázen vrátil, jeho bratr se ho zeptal: „Prodal jsi to tele, nebo ne?“ Blázen odpověděl: „Ano.“ Bláznův bratr řekl: „Tak mi dej peníze, koupím berana, přivedu ho a porazím.“ Blázen řekl: „Prodal jsem tele sově na dluh a máme počkat tři dny, pak dostaneme peníze za tele. Bláznův bratr se ho zeptal: „Jak jsi prodal sově tele?“ Blázen řekl: „Přišel jsem k jednomu místu a uviděl jsem sovu sedět na kopci před svým hnízdem; řekl jsem: „Hej, sovo, koupíš si tele?“ Sova kývla hlavou; řekl jsem: „Za kolik ho koupíte?“ - sova znovu kývla hlavou; řekl jsem: „Koupíte to za tři kohoutky?“ Znovu kývla hlavou. Řekl jsem: „Mám ti ho zabít?“ - Znovu kývla hlavou: prý ho zabij, tak jsem ho zabil a šel domů.

Bláznův bratr šel pro berana k sousedovi, přivedl ho a zabil na památku své matky. A bláznovi řekl: „Rozprostři koberce, pozveme lidi.“ Blázen řekl: „Dobře.“ Pospíšil si, zabil berana, nakrájel maso a přiložil pod kotel. Ten blázen ale namazal koberce mastí, takže když si lidé sedli k jídlu, koberce se na ně přilepily.

Chléb a maso byly nachystané a lidé se shromáždili na pohřební hostinu. Blázen a jeho bratr podávali pohoštění. Když se lidé najedli, pomodlili se, vstali, tak se koberce zvedly s nimi, protože je měli přilepené na zadku. Když to blázen viděl, popadl hůl, začal lidi mlátit a křičel: „Znesvětím vaše otce! Jíte cizí chléb a ještě k tomu kradete koberce, tak s vámi skoncuju!“ Hlupákův bratr se na něho obořil: „Ať shoříš ty i tvůj syn! Proč biješ hosty?“ Blázen odpověděl: „Proč mi tedy hosté kradou koberce?“

Hosté řekli: „Z vašich pochoutek je nám nanic!“ Blázen řekl: „Tentokrát vám odpouštím, ale budu si dávat pozor, a jestli ještě jednou něco takového uděláte, zabiju vás!“ Hosté odpověděli: „Z vaší dobroty je nám špatně!“ Blázen řekl: „Dobře, jen si běžte!“ Hosté odešli domů, blázen a jeho bratr zůstali.

Blázen pak řekl svému bratrovi: „Ne zítra, ale pozítří půjdeme pro peníze na tele.“ Řekl: „Dobře.“ Spali celou noc a ráno, když se rozednilo, šel bláznův bratr do práce a bláznovi kladl na srdce: „Hlídej dům, ať z něj nikdo nic neodnese!“

Když bratr odešel, šel si blázen hrát s kostkami a domů se vrátil až večer. Večer se bláznův bratr vrátil a viděl, že hlupák není doma. Začal vařit něco k jídlu a ten blázen přišel domů.

Jakmile spatřil blázen svého bratra, řekl: „Bratříčku, bratře! Dneska jsem hrál do večera kostky, hodně jsem vyhrál - a mám velký hlad! Uvařil jsi něco k jídlu?“ Bratr mu odpověděl: „Já jsem celý den pracoval, a ty jsi zůstal doma, proč jsi nepřipravil jídlo?“
Blázen se rozzlobil a řekl: „Když se na tebe takhle dívám, mám chuť tě zabít jako naši matku!“ Muž se toho blázna lekl a řekl: „Dobře, dobře! Nevěděl jsem, že budeš mít hlad, jinak bych přišel dřív!“ Bláznův bratr sehnal chléb a čaj a společně se oba najedli.
Bylo už pozdě. Bláznův bratr si ustlal a řekl bláznovi: „Pojď, bratře, půjdeme spát, zítra musíš sehnat peníze! Blázen řekl: „Ty jdi spát, ale já i bez tebe vím, kdy mám jít spát!“
Řekl: „Dobře, bratře, nezlob se.“ Šel spát a o něco později šel spát i ten blázen.

Druhý den brzy ráno blázen vstal a vzbudil bratra: „Pojď, jdeme, je den, později bude horko. Jeho bratr vstal. Blázen řekl: „Vezmeme si s sebou dva pytle na peníze.“ Bláznův bratr řekl: „Proč si brát pytle?“ Blázen řekl: „Když ti to říkám, tak mě musíš poslechnout.“ Řekl: „Dobře, poslechnu tě,“ a přinesl dva pytle. Každý si dal na záda jeden a vydali se na cestu.

Šli půl hodiny a došli na místo, kde ten blázen prodal tele. Blázen řekl: „Tady jsem prodal tele sově.“ Blázen uviděl sovu sedět před hnízdem. Blázen pak řekl: „Sovo, přišli jsme si pro peníze!“ - a pomalu šli k sově. Když sova uviděla, jak k ní jdou, zalezla dozadu do hnízda.

A blázen na sovu zakřičel a začal nadávat: „Znesvětím tvého otce, i když jsi sova! Oslepla jsi, ani lidi nepoznáváš! Myslím, že když jsi jedla telecí, tak ti hodně chutnalo! A teď se přede mnou schováváš, když jsem si přišel pro peníze!“

Blázen pak řekl svému bratrovi: „Bratře, bratře, dávám ti slovo, že tu sovu nenechám naživu! Jdi a přines z domova lopatu, já zůstanu tady u vchodu do sovího hnízda.“ Jeho bratr tedy šel domů pro lopatu. Blázen vzal lopatu a začal kopat. Prohrábl soví hnízdo a uviděl soví ocas. Popadl sovu, vytáhl ji z hnízda a řekl bratrovi: „Podrž tu sovu a já se podívám, jestli tam něco není.“ Jeho bratr řekl: „Dobře.“

Blázen kopal a najednou uviděl, kolik je tam zlata a peněz! Řekl tedy svému bratrovi: „Svaž pevně sovu a jdi pro pytle, do kterých dáme zlato a peníze.“ Svázal sovu a přinesl pytle. Blázen pak dal všechno zlato a peníze, které tam byly, do pytlů.

Blázen potom řekl sově: „Znesvětím tvého otce, i když jsi sova! Jsi úplně slepá! Obchoduješ se mnou a pak mi nechceš dát mé peníze! Teď se podívej, co jsem ti udělal! Pak se bratr blázna zeptal: „A jak to, že víš, že sova má peníze a zlato?“ Blázen řekl: „No, mě se neptej, raději se zeptej sovy, než mě!“ A dodal: „Přines sovu, useknu jí hlavu, aby žádná sova nic takového neudělala.“ Jeho bratr přinesl sovu a ten blázen ji udeřil a zabil. Nesli pytle na zádech a vraceli se domů.

Blázen pak řekl svému bratrovi: „Jdi a přines z královské pokladnice misku o objemu jednoho butmanu. Bláznův bratr řekl bláznovi: „Ať shoříš se svým synem!“ Jakmile půjdu a začnu se ptát po míse, chytí mě!“ Blázen řekl: „Protože to říkám, musíš poslechnout! Pospěš si a jdi!“ Chtě nechtě šel a řekl náčelníkovi královské pokladnice: „Bratr mě za tebou poslal.“ Řekl: „Proč?“ Řekl: „Pro mísu.“ A dodal: „Král má u nás dluh, jeden butman peněz, a dnes ho musíme splatit.“ Náčelník uvěřil, dal mu mísu a ten ji přinesl bláznovi. Blázen se o peníze i zlato rozdělil se svým bratrem a každý si své peníze a zlato schoval. Blázen pak řekl: „Teď vem mísu a vrať ji pokladníkovi.“

Muž vzal misku a odešel.

Přinesl misku a předal ji pokladníkovi. Pokladník se podíval a uviděl, že na misce jsou přilepené tři zlaté mince, a řekl: „Kde jsi vzal to zlato?“ Bláznův bratr ale nic neřekl.

Pokladník pak poslal za králem jednoho muže. Král přišel a pokladník řekl králi: „Dnes mě jeden muž požádal o měřící misku a řekl: 'Král nás upomíná o zaplacení a my chceme zaplatit dluh'.“ Král řekl bláznivou bratrovi: „Řekni nám, kde jsi vzal zlato.“

Neřekl nic. Král pak vydal rozkaz: „Dokud v něm zůstane duše, bijte ho, aby se přiznal, a když se nepřizná, pošlu ho na šibenici.“ Svázali ho a začali bít.

Nějaký muž šel a řekl tomu bláznovi: „Král chce ubít tvého bratra k smrti!“ Blázen se rozzuřil a řekl: „Pošpiním tvého otce, ačkoli jsi král! Asi jsi oslepl, když chceš zabít mého bratra!“

Blázen šel ke králi, a když přišel, řekl králi: „Proč jsi zadržel mého bratra?“ Král řekl: „Ale proč se tvůj bratr nepřizná, kde to zlato vzal?“ Blázen řekl: „Můj bratr ale neví, odkud přinesl zlato a peníze.“ Král řekl: „Dobře, půjdeme a ty mi to ukážeš!“ Blázen řekl: „Dobrá, nechte mého bratra jít a my dva půjdeme.“ Král bláznova bratra propustil.

Pak se blázen s králem vydal k místu, kde blázen a jeho bratr vyndali z díry zlato a peníze. Blázen řekl králi: „Tady jsme našli zlato a v této díře je ho ještě spousta. Král vlezl do díry a blázen zatarasil vchod do díry velkým kamenem a řekl svému bratrovi: „Pojď, utečeme, nebo přijde vojsko a odvede nás. Řekl: „Dobře. Necháme krále, ať zůstane v díře!

Blázen a jeho bratr utekli. Přišli k jednomu místu; tam blázen našel půlku hrachu a dal ji svému bratrovi; tiše šli dál. Přišli na další místo a blázen tam našel mlýnský kámen. Řekl svému bratrovi: „Vezmi si tento mlýnský kámen, bude se hodit. Řekl: „Nejsem osel, abych si dal na záda mlýnský kámen!“ Blázen se na jeho slova rozzlobil a řekl: „Pošpiním tvého otce spolu s tvým synem! Neposlechneš mě, tak mi dej můj hrášek!“ Ten muž řekl: „Snědl jsem tvůj hrášek! Proč mi hryžeš břicho?“ Blázen řekl: „Jasně, rozpárám ti břicho.“ Vyděsil se a řekl: „Dobrá, když už mě poučuješ, vezmu si ten mlýnský kámen.“ Blázen řekl: „Dobře, vezmi si to na záda!“ Vzal si na záda mlýnský kámen.

Šli a přišli na jedno místo a uviděli tam mnoho stromů. Blázen řekl: „Je poledne, pojďme si odpočinout!“ Řekl: „Dobře.“ Blázen usnul, zatímco jeho bratr seděl a přemýšlel.

Pak vylezl na strom a podíval se: „Odtud, odkud jsme přišli, musí jít velká armáda!“ Slezl ze stromu, probudil blázna a řekl: „Jdeme! Jde za námi armáda!“ Blázen vstal a řekl: „Vylezeme na strom a vezmeme mlýnský kámen s sebou.“ Řekl: „Jak tam ten mlýnský kámen dostanu?“ Blázen řekl: „Říkám ti, abys to zvedl!“ - takže ho musíš zvednout!“ Chtě nechtě zvedl mlýnský kámen a vylezli s ním na strom.

Přišla i armáda. Usadili se přímo pod těmito stromy a začali vařit večeři. Měli nemocného, a tak ho položili pod stejný strom, na který vylezl blázen se svým bratrem. Nevšimli si, že jsou na stromě.

Když skončila večeře, řekl blázen svému bratrovi: „Jdu se vyčůrat. Jeho bratr řekl: „Ať shoříš se svým synem! Jakmile se vyčůráš, uvidí nás.“ Blázen řekl: „Nezajímá mě to, vím to líp než ty!“ A ten blázen se na nemocného vymočil.

O něco později se jeden z nich přišel podívat a viděl, že nemocný je mokrý. Řekl: „Panebože, ten nemocný se potí.“ Další z jeho společníků se přišel podívat a řekl: „Nemocný se uzdraví, z Boží vůle se dobře zapotil, přikryjte ho, aby ho neodnesl vítr.“

To už kuchařka řekla: „Večeře je hotová!“ Jejich velitel řekl: „Pospěš si, najez se a pojedeme zpátky.“ Pustili se do rozdělování oběda.

Blázen pak řekl svému bratrovi: „Hoď ten mlýnský kámen!“ Řekl: „Zbláznil ses?“ Blázen řekl: „Pošpiním tvého otce! Nebudu se na tebe dívat jako na bratra! Pořád mě neposloucháš! Zabiju tě!“ Vzal od něj mlýnský kámen a hodil ho na nemocného. Z nemocného vyšel duch. A jeho společníci, když uviděli mlýnský kámen, začali najednou mluvit: „Nebe padá! Rychle! Utíkejte!“ Každý myslel jen na sebe, zahodil večeři a utekl. Celá jejich armáda odtud uprchla.

Blázen a jeho bratr slezli ze stromu. Bláznův bratr se vrhl na jídlo a začal jíst pilaf. Blázen trochu snědl, pak vysypal rýži a začal do kotlů dělat díry a provaz. Jeho bratr snědl všechnu rýži a maso a kromě toho si vzal ještě něco do ručníku a schoval to. Nechte je tady, ať zůstanou!

Vůdce vojska řekl svému vojsku: „Stůjte! Chci s vámi mluvit. Armáda se zastavila. Řekl: „Pošlete jednoho muže zpět! proč tady nebe nepadá, ale tam padá?“ Jeden se přihlásil: „Já půjdu!“ Řekli: „Dobře, jeď!“ Nasedl na koně a odjel zpět.

Blázen si okamžitě všiml blížícího se jezdce. Vykřikl: „Pojď, bratře, už jsem tě dlouho neviděl!“ - a viděli, že se muž nebojí, a dojeli k nim. Blázen řekl: „No tak, políbím ti jazyk! Srdce mě pro tebe bolí!“ Vyplázl jazyk, ale blázen mu ho břitvou uřízl u kořene. Voják začal funět a sténat a běžel ke svým druhům.

Když jeho druhové viděli, že mu teče krev z úst a že naříká a sténá, utekli a nečekali na něj. Blázen a jeho bratr tam zůstali dodnes. Utekla jsem odtamtud, vrátila se do normálního života a našla si pro tebe nevěstu.

Zobrazeno: 34 x