Princ se slituje nad velrybou, kterou chytil, a nezabije ji. Z vděčnosti velryba v podobě diva pomůže princi provdat se za královskou dceru, splní tři její úkoly a pak z ní vyžene draka. Krev velryby vyléčí princova otce.

NA 502. STRANĚ + (NA 513. STRANĚ + NA 465. STRANĚ) + NA 553. STRANĚ + (NA 305. STRANĚ).

Začátek této pohádky vypravěč často opakoval před některými dalšími pohádkami publikovanými v této sbírce. Uvedení tohoto začátku je povinné před cyklem pověstí o Rustamovi a jeho potomcích (níže, č. 18).

Hlas přicházel z rozlehlých nebes, z modré kupole vzdálených nebes: Moudrý vypravěč, dervišský sdíleč neklade slovu okovy; k vášnivému milenci, toužícímu, se řítí farsang za farsangem, hbitě jako zajíc a sladce jako med…. Šajtán nám přikázal zasít tabák, budeš-li kouřit, zahyneš, a tak zahyneš! Šáh Abbás, který je íránským králem, ať si kouří, ale o něj nejde…¹⁾

Slova jsou vlna, ale já z nich dělám plst; slova jsou mléko, ale já dělám máslo. Bezmezné lži jsou mým příběhem. Velbloud na bleše jede do města Šírázu. Vrba a topol, borovice a platan nám nedávají sladké plody; granátové jablko a kdoule, pomeranč a zde nám štědře dávají šťavnaté ovoce. Ať se vrchol Chodži promění v chléb, ať se Hilmand ²⁾ promění v masitou šurpu. Stařec se přišel občerstvit šurpou. Stařec řekl: Jsem starý, unavený a bolí mě ledviny. Snědl jsem už tři sta hlav a nožiček, aniž bych je počítal, a pořád nejsem sytý. ³⁾

Byl, nebo nebyl - nebyl nikdo lepší než náš Pán. Byl jednou jeden král. Jednou si k sobě zavolal holiče, ať mi oholí vousy. Holič přišel, oholil mu vousy a odešel. Když odešel, vzal král své zrcadlo z drahých kamenů, prohlédl si ho a uviděl: holič oholil všechno, jen jeden vlas zůstal. Král se rozzuřil, zavolal si holiče znovu, zavolal kata a řekl mu:

- Hej, kate! Uřízněte holičovi hlavu! Byl tam králův vezír. Holič mu pošeptal:

- Když mě zachráníš před sekerou, dám ti sto tomanů. Vezír tedy řekl: Ó králi, proč chceš zabít ubohého holiče? Nech ho být a já ti povím, jak se znovu omladit. V jednom moři žije mořská obluda, hnědá velryba. Když sníš její maso a tuk, budeš opět mladý jako pětadvacetiletý.

Král se zaradoval a řekl katovi: Dobrá, nech holiče jít, nech ho jít s Bohem. A začal se radit s vezírem, koho má poslat pro maso a tuk mořské obludy. Přemýšleli a přemýšleli, až nakonec vezír řekl: Měli bychom poslat tvého syna, prince. Tak bylo rozhodnuto. Car pozval svého syna a řekl mu: Tak jdi a chyť hnědou velrybu, její maso a tuk mě zase omladí. Svolali řemeslníky z celého města a přikázali jim, aby vyrobili řetězy a háky na lov velryby. Celý měsíc se řemeslníci lopotili a kovali řetězy a háky.

Král nařídil přivést stádo ovcí jako návnadu. Dal carevičovi vojsko. Princ vzal řetězy a háky, přikázal stádu ovcí, aby ho následovalo, a vedl vojsko na cestu: zády k městu, tváří k poušti. A tak pochodovali a pochodovali, zpívali písně a předváděli bojové kousky, až nakonec dorazili k břehu moře, o němž vezír mluvil. Moře bylo nekonečné a pulzovaly po něm obrovské vlny. Princ vydal rozkaz, aby se zde, na břehu moře, utábořili. Postavili si tu stany, rozdělali ohně a uvařili jídlo - co měli. Utábořili se tu na noc. Ráno zabili mnoho ovcí, navlékli je na háky, háky hodili daleko do moře a čekali. Čekali den, čekali další - nic; třetí den se na moři zvedly obrovské vlny. Začali tahat za řetězy a uviděli: na háku se zachytila černá velryba. Vytáhli její mršinu na břeh, rozdělili si ji, každý z bojovníků dostal manu, půl many masa. Druhý den ráno zase zabili mnoho ovcí, zahákli je na hák a hodili do moře. Opět čekali jeden den, čekali druhý - nic se nedělo a třetí den se moře rozbouřilo. Začali tahat za řetězy a viděli, že tentokrát zahákli bílou velrybu. Také bílou velrybu rozřezali na kusy, každý z nich dostal velký kus. A tak druhý den ráno zase zabili spoustu ovcí, zahákli je a hodili do moře.

Uplynul den, další den a třetího dne se na moři objevily obrovské vlny. Začali vytahovat řetězy z moře, ale nešlo to. Zapřáhli mezky, aby řetězy vytáhli, ale mezky se nechtěly pohnout. Pak muly odpřáhli a místo nich zapřáhli velbloudy. Ale ani ti nemohli kořist vytáhnout. Tak přivázali k řetězům slony, vytáhli je a všichni viděli: byla to stejná hnědá velryba. Velryba ležela na břehu a z očí se jí valily slzy. Zavolali na prince: pojď rychle, velryba pláče. Když mladý princ přišel blíž a velryba ho uviděla, rozplakala se ještě víc. Princi se velryby zželelo, a tak ji vzal za tlamu a přikázal, aby ji pustila. Velrybě vytáhl z tlamy hák a princ ji pustil zpět do moře. Vypustil ji do moře a řekl své družině: Běda tomu, kdo řekne carovi: 'Chytili jsme hnědou velrybu a carevič ji vypustil zpět do moře. Jestli se dozvím, že to někdo řekl carovi, stáhnu toho člověka zaživa z kůže. A vydají se na zpáteční cestu. Když se vrátili do města, přišel princ k otci a řekl: 'Otče, velryba, o které jsi mluvil, nebyla v moři. Byla tam bílá velryba a černá velryba, ale žádná hnědá velryba tam nebyla.

- No, co se dá dělat, řekl král a tím se uklidnil. Uplynul nějaký čas. Jeden z mužů, kteří šli s princem chytit hnědou velrybu, stařec, který měl dva syny, se s nimi pohádal a zvolal: K čemu jste mi! K čemu jsou mi vaše děti! Princ chytil hnědou velrybu a hodil ji do moře, nechtěl, aby jeho otec byl zase mladý! A vy jste stejní, ne lepší! Uděláte mi ještě něco horšího! Někdo se o tom doslechl, někdo to někomu řekl, a tak se král o tomto rozhovoru dozvěděl. Když se dozvěděl, že mladý král chytil hnědou velrybu a vypustil ji do moře, přestal se ovládat a křičel:

- Zítra ráno dám prince oběsit! Ale princ měl u dvora přítele. Ten šel a řekl carevičovi: Někdo řekl carovi, že jsi chytil hnědou velrybu a vypustil ji zpátky do moře, a car se rozzlobil a chce tě zítra popravit - pověsit na šibenici. Princ to řekne matce a povídá: Musím odsud pryč, připravte mě na cestu. Matka mu upekla několik pšeničných chlebů v tanuru ⁴⁾ a naplnila jimi jeden měšec churjin a do druhého dala šperky. Carevič měl Koně-vítr, který se narodil z koní sázky. Nasadil koni khurjiny a zdobené sedlo, vložil nohu do třmenového kruhu, obratně vyskočil do sedla, pohodlně se usadil a vyrazil. Jel a jel, několik dní byl na cestě, nakonec dorazil na břeh moře. Dorazil na břeh moře a uviděl stát loď, která se chystala k odplutí. Princ našel na břehu kapitána a řekl mu: Nech mě nastoupit na loď.

Kapitán mu však říká:

- Není tu místo.

Tak princ řekl:

- Dám ti 100 tomanů, jen mě nech jít. Přemluvil kapitána, dal mu sto tomanů a pustili ho i s koněm na loď. Pluli několik dní, dokud nepřejeli moře. Přejeli moře, připluli ke břehu a všichni se rozešli, kam měli jít. Princ odjel rovnou do kraje a do lesa. Jel a jel lesem, až se setmělo. V lese je tma, ale v dálce se objevilo světlo. Půjdu k tomu světlu, tam musí být nějaký dům, pomyslel si. Šel k tomu ohni, jel a jel, přišel blíž, vidí: hoří tam oheň a u ohně sedí div, jednu pusu má na zemi, druhou na nebi. Princ pozdravil a div mu odpověděl. A pak řekl: To je dobře, že jsi mě pozdravil. Jinak bych tě rozemlel na mouku a mouka by šla do větru a ten by ji roznesl po celém světě. Obr odešel, uvázal koně. Div - čert měl takové kůže, jako leží tady ⁵⁾. Vzal tyto kůže a položil je na podlahu pro prince. A pak řekl: Nemám pro tebe nic k jídlu. Já sám jím lesní plody. Šel a nasbíral v lese jablka, granátová jablka, mandle a fíky. Nasypal jsem před prince horu ovoce. Tak princ snědl jedno jablko nebo dvě jablka, a pak si šel vzít svůj kurdžin a hodil chleby před diva. Řekl divovi: Sněz to. A div odpověděl: Ne, já chleby nejím. Princ řekl: Když mi nesníš chleba, nebudu v noci spát. Když nebudeš jíst můj chleba, nebudu moci spát.

- Tak jen kvůli tobě, řekl div a snědla jeden bochník. Poté se princ uklidnil a usnul. A tak strávil deset dní v lese s tímto divem. Pak div řekl: Pojďme z lesa pryč - nemá smysl tu zůstávat. Princ souhlasil a začal se chystat na cestu, ale div mu řekla, aby chvíli počkal, šel a vyrval velký platan, dal si ho na rameno a přinesl ho.

- Tak už pojďme, řekl div. Div šel dopředu a ohnul stromy kmenem platanu, aby mohl projít, a princ šel za ním.

Šli a šli a vyšli z lesa. Došli na okraj města a uviděli tam sedláka pastýře. Odpočíval na kopci a zpíval si báseň, ale jakmile spatřil diva, všechny básně - i ta, kterou recitoval - mu strachy vyletěly z hlavy. Princ si to uvědomil a řekl divovi: No, bratře, jestli takhle vstoupíš do města, lidem pukne srdce strachem.

- Dobře, povídá div. - Udělám ze sebe člověka. Ale neříkej mi bratře, nejsem tvůj bratr, ale otrok. Princ se nestačil divit a přemýšlel, proč se nazývá jeho otrokem, ale nic ho nenapadlo. Div zasadil platan zpátky do země, přečetl zaklínadlo a vzal na sebe lidskou podobu. Šli dál. Přiblížili se k městským hradbám a uviděli, že na jejich merlonech jsou jen lidské hlavy! Vstoupili do města a začali hledat místo, kde by se mohli ubytovat. Našli místo v karavanseráji. Koupili maso a najali kuchaře, aby jim uvařil. Začali jíst a pít - utráceli peníze a mohli žít šťastně až do smrti!

Jednou se toulali po městě a zeptali se kolemjdoucího: Co znamenají ty hlavy na merlonech na městských hradbách? Chodec odpověděl: Král tohoto města má dceru, která má ráda hádanky a klade si různé podmínky. Kdo její podmínku splní, ten se s ním ožení. Chodí za ní mnoho mladých mužů, ale nikdo její podmínky nedokáže splnit. Nařídí, aby byli všichni sťati a jejich hlavy pověšeny na cimbuří městských hradeb. Div to uslyší a řekne princi:

- Jdi za králem a řekni mu, že splníš všechny podmínky jeho dcery.

Princ odmítl se slovy: To nemohu udělat, ona mě zabije, stejně jako zabila jiné, ale div ho ujistil: Jdi, neboj se, já ti pomůžu. Nakonec prince přesvědčil a ten se vydal do paláce za carem. Řádně cara pozdravil, vyslechl si na oplátku pozdrav a postavil se s rukama zkříženýma na prsou. Tak stál před carem, dokud mu král neřekl: Posaď se, mladíku! Uvolnili mu místo, princi: posadil se. Přinesli víno, nechali misku zakroužit, začal víno pít. Po víně začal rozhovor. Mluvili o tom a o tom, a pak princ řekl: Ach, ty, kterému se svět klaní! Nechceš mě vzít za svého syna? Král odpověděl: Synu můj, nelituješ svého mládí? Moje dcera si klade takové podmínky, že je nikdo nemůže splnit. A kdo její podmínky nesplní, zemře. Nemohu pro tebe nic udělat.

- Inu, smrt je smrt, říká princ.

- Moje krev není o nic červenější než krev jiných lidí.

- Tvoje vůle, řekne král. Pak princ přistoupil ke králově dceři a řekl jí:

- Slyšel jsem, že ráda dáváš lekci těm, kdo se s tebou chtějí oženit?

- Ano, říká dívka.

- Mám lekce pro ženichy, tak to u mě chodí. Chtěla bys je také zkusit dělat? Pokud ne, useknu ti hlavu a položím tě na ozubené kolo zdi.

- Dobrá, řekl princ, zkusím to, protože moje krev není o nic červenější než krev jiných lidí.

- Dobrá, řekla dívka.

- Řeknu ti své úkoly a ty se půjdeš podívat, jestli je zvládneš, nebo ne. Pokud ano, přijď zítra. Pojď se mnou. Vzala ho s sebou a ukázala mu tři velké kotle.

- Vidíš, řekla dívka, tyhle tři kotle? V každém z nich je beran a deset man rýže. Ve všech třech kotlích nechám uvařit pilaf. Večer ho musíš celý sníst a zůstat v něm až do rána.

- Dobrá, řekl princ, co dál? Dívka řekla: Pojď se mnou. Vyšel z paláce a ona ho zavedla na rovné náměstí, uprostřed kterého byla studna. Ukázala na ni a řekla: Vidíš tu studnu?

- Ano, řekl princ.

- Vezmu jednoročního velblouda, omotám ho řetězem, napočítám do tří a ponořím ho do studny, pak napočítám do tří a hodím ho na vrchol toho stromu. Ty musíš udělat totéž - to je moje druhá lekce.

- Dobře, řekne princ.

- A třetí?

- Vidíš tuhle skálu?

- Vidím ji, přečtu zaklínadlo a ta skála se otevře. A pak přečtu další kouzlo a ta puklina se zavře a bude jako dřív. Ty musíš udělat totéž - to je můj třetí úkol. Pokud zvládneš mé tři úlohy, přijď zítra.

- Dobře, udělám to, řekl princ. Vyšel z paláce, přišel za divem do karavanseráje a všechno mu řekl. A pak řekl: Nebudu moci nic dělat. Nejsem čaroděj, tak kde mohu dělat takové zázraky!

- Všechno se vyřeší správně, ničeho se neboj. Půjdu místo tebe, říká div. Přišlo ráno. Ráno dívka přikázala porazit tři berany, vzít třicet mužů rýže a ve všech třech velkých kotlích uvařit pilaf. Do večera byl pilaf hotový. A diva přečetla zaklínadlo a stala se stejnou jako princ, jen o něco černější. Pak přišel do dívčího paláce, odvedli ho do zvláštní místnosti, postavili před něj všechny tři kotle s pilafem a řekli mu: Musíš to všechno sníst a zůstat celou noc doma.

Na posezení snědl všechny tři kotle, lehl si a usnul. Spal a chrápal, co mu hrdlo stačilo. Ráno si pro něj přišli princeznini sluhové a chtěli mu useknout hlavu. Přišli ke dveřím a mysleli si, že teď sedí a modlí se a připravuje se na smrt. Otevřeli dveře a uviděli, že v nich nezůstala ani kost, všechny kotle byly prázdné a mladík ležel na podlaze a chrápal. Vzbudili ho a řekli: Tak, první lekci už máš určitě za sebou, přijď zítra znovu. Div vyšel ven, vyšel na dvůr, sedl si k jámě a hned byla celá jáma plná. Samozřejmě, že sám snědl tři berany a třicet man rýže! Pak šel do karavanseráje a všechno vyprávěl princi. Přišlo další ráno. Div v přestrojení za mladého muže nasedl na koně a odjel do princeznina paláce, přesně na místo, kde byla studna. Tam už spatřil dívku převlečenou za muže, jak jede na krásném koni. V ruce držela konec řetězu a k druhému konci přivázala velblouda.

- Vidíš to, mladíku? - ptá se ho.

- Vidím, odpoví div. Začala počítat: jedna, dvě, tři - a už spustila velblouda do studny. Vzala ho zpátky, znovu napočítala do tří - a hodila ho na vrchol stromu. Pak ho vrátila na místo a řekla: Viděl jsi to?

- Viděl, odpoví.

- Dej mi konec řetězu. Vzal řetěz a ona stačila jen počítat: jedna, dvě - a velbloud už byl ve studni. Pak počítala znovu: jedna, dvě - a už byl na vrcholu stromu.

- Tak co, řekl, už jsem splnil úlohu?

- Ano, řekla s těžkým srdcem. Tak se zítra vrať. Myslí si: Takoví krásní princové mě žádali o ruku - nikdo si mě nemohl vzít, a teď mě bude mít, takový černoch bez výrazu. Jaký osud mě čeká!

Mezitím div naskočil na Větrného koně a jel ke karavanseráji, k místu, kde s princem přebývali. Carevič uslyšel klapot kopyt, vyšel ven, uviděl: diva na koni, a kůň byl celý zpocený a zpěněný. Ďábel sesedl z koně a princ si uvědomil, že splnil druhou lekci princezny, a začal koně otírat potem a hladit ho po hlavě. Odvedl ho do stáje a naplnil jesličky sladkostmi a cukrem. Najedli se a šli spát a druhý den ráno se čert vrátil k princezně; princezna se na něj podívala a pomyslela si: No, zase přišel. A pak se vrátil k princezně. Znovu ho vzala na tu louku. A sedla si na kámen pod skálou a začala číst modlitbu Ja-Sin (Ja-Sin je název 36. súry Koránu, která je velmi oblíbená při různých muslimských rituálech), a skála se znovu otevřela, začala znovu číst zaklínadla, četla, a skála se znovu zavřela, stala se jako předtím.

- Viděl jste to? - Zeptala se dívka.

- Ano, - odpověděl.

- Teď to udělejte vy. Div se posadil na skálu a začal číst zaklínadlo. A skála se otevřela; jestliže dívka měla mnohem víc, on měl mnohem víc. A pak přečetl ještě něco a skála se zavřela. Dívka to uviděla a rozplakala se hořkými slzami. A div šel za ní a řekl jí:

- Děvče, zabila jsi tolik mladých mužů a neplakala jsi, nebylo ti jich líto, proč teď pláčeš? Ona odpověděla: Mé černé neštěstí mě nutí plakat. Přišlo tolik krásných mladých mužů a žádný z nich nemohl splnit mé podmínky. A ty, tmavovlasý, jsi je všechny splnil. Pak divovi řekla: Neudělala jsem to pro sebe, udělala jsem to kvůli krásnému mladému princi.

- Ať už to byl kdokoli, řekla dívka, hlavně jsi to nebyl ty. Div šel do svého karavanseráje a řekl princi:

- Od této chvíle patří dívka tobě, splnil jsem všechny podmínky. Zítra za ní jeď a vezmi si ji za ženu. Ale nedotýkej se jejího těla pod pupkem. Pohlaď ji, polib ji, ale nesahej rukou dolů od jejího pupku. Podívej, jestli sáhneš rukou níž, dám ti lekci, naučíš se ode mě, jak se máš chovat. Zabiju tě, to je všechno.

- Dobře, řekne princ. Vydal se do paláce pro dívku. A dívka ho uviděla - krásného mladíka, bílý obličej - a byla tak šťastná, že se to nedá říct. Princ se nechal ohlásit, že si přijel pro carovu dceru; splnil všechny její podmínky a teď je jeho nevěstou. Car ihned nařídil uspořádat svatbu. Sedm dní bylo slyšet hřmění bubnů, rachot tamburín a zvuk hudby - car provdával svou dceru za careviče.

Svatba skončila a mladý pár zůstal sám. Car líbal a hladil svou mladou ženu až do půlnoci. A když přišla půlnoc, carevič mezi sebe a ni vložil meč ⁶⁾. Na jedné straně meče spí carevič, na druhé dívka. Tak uběhla jedna, dvě, tři noci. Nakonec dívka řekla:

- Princi! Copak se ti nelíbím? Proč mi to děláte?

- Jestli to udělám jinak, povídá princ, nikdo v mé zemi neuvěří, že jsem si tě vzal jako dívku. Všichni budou říkat, že jsem si s sebou přivedl rozvedenou ženu. Vezmu tě tedy do svého města a vezmeme se tam, a pak si tam všichni uvědomí, že jsi byla dívka ⁷⁾.

Dívka mu uvěřila a na chvíli se uklidnila. Po chvíli div princovi řekl:

- Požádej svého tchána o svolení a pojďme odsud pryč. Nic jiného nám tu nezbývá. Mladý princ šel za dívčiným otcem a řekl: Ó králi, strávili jsme tu dlouhou dobu, je čas, abychom odešli. Mám otce, který je také car, a ten na mě už dlouho čeká.

- Nuže, můj synu, řekl král, chceš-li odejít, můžeš jít. Připravili se a vydali se na cestu spolu se svými sluhy, služkami a padesáti velbloudy na věno. Došli na okraj lesa, kde se mladík setkal s divem, a ten opět vytáhl platan a uvolnil jim cestu křovím. Šli dál a dál, celá karavana šla za nimi, až došli na místo poblíž mořského břehu, kde div bydlel. Tam strávili noc. Když přišlo ráno, řekl div princi:

- Prince, kdyby nebylo mě, nemohl by sis vzít tuto dívku.

- Ano, souhlasil princ, nebýt tebe, nemohl bych splnit ani jednu podmínku.

- Takže, řekl div, tito velbloudi, všechno toto zboží, tito sluhové a služky, to všechno je moje.

- Ano, řekl princ, to všechno patří tobě.

- Ale já, řekl div, nechci všechno; nech mi polovinu a tobě polovinu. Princ souhlasil a začali si vše dělit na dvě poloviny. Velbloudů bylo padesát, pětadvacet si jich vzal div a pětadvacet princ. Rovným dílem se rozdělilo i služebnictvo a služky. Zbývalo rozdělit jen dívku. Div řekl: Dívka bude také rozdělena na dvě části. Princ odpovídá: Jak ji můžeme rozdělit? Nedělme ji.

- Ne, říká div, musíme ji také rozdělit na dvě části. Uchopí dívku a pověsí ji hlavou dolů, nohama nahoru na větev. Vytáhne meč a řekne: 'Raz, dva, tři' - rozdělí ji na dvě části. A jakmile řekl 'tři', z dívčiny tlamy vylezl ohnivý drak. Div se naplno rozmáchl mečem a draka zabil. Pak dívku rozvázal a položil ji na zem.

- Nuže, děvče, řekl div, ty, která jsi byla zvyklá v mžiku ponořit velblouda do studny, vytáhnout ho ven a hodit na strom, teď zvedni alespoň toto jho a nasaď ho na velblouda. Ať se dívka snažila sebevíc, nemohla uzdu zvednout. Div neřekl: To v ní drak sídlil, ten jí dával sílu. Kdyby ses s ní spojil první noc, drak by tě spálil. Nechci nic: ani dívku, ani zboží, ani velbloudy. Pojď, doprovodím tě na břeh. A div je všechny odvedl na břeh. Na břehu si mečem rozsekl ruku. Vytekla mu krev, naplnil jí nádobu a dal ji princi.

- Princi, řekl div, prokázal jsi mi dobro a já se ti odvděčím v dobrém. Jsem hnědá velryba, které jsi z tlamy vytáhl háček a vypustil ji do moře. Vezmi si tuto krev a dej ji svému otci. Vypije ji a bude mu dvacet pět let. Teď se měj dobře a já se pokusím zůstat nezraněn. U břehu stála loď. Posadil prince, jeho ženu a celou družinu na loď, proměnil se ve velrybu, vrhl se do moře a odplul. Princ s princeznou pluli na lodi několik dní. Pak z lodi vystoupili a odcestovali do města, kde žil princův otec. Když dorazili do města, poslal napřed lidi, aby informovali cara: Váš syn přijel a v takovou hodinu vstoupí do města. Car se dozvěděl, že váš syn, který byl tolik let mimo zemi, dnes v šest hodin vstoupí do města. Car syna velkolepě přivítal, sedm dní se tlouklo do tamburín a bubnů a car ještě jednou zahrál synovi na svatbu s dívkou. A princ dal otci sklenici hnědé velrybí krve, vypil ji a hned se proměnil v pětadvacetiletého mladíka. Kéž Bůh, tak jako splnil jejich přání, splní přání všech muslimů. 

Zobrazeno: 40 x