Scroll left
  • Starobylá obchodní trasa dnes známá jako Hedvábná cesta vedla z Číny pres Střední Asii až po Středozemní moře. Setkávali se na ní během staletí Řekové, Římané, Peršané, Arabové, Indové, Číňané i jiní lidé hovořící různými jazyky a pocházející z nejrůznějších oblastí Asie.<br>Obchodní kontakty mezi Evropou a Asií existovaly již v době před naším letopočtem. Obchod mezi Čínou a Středomořím se začal provozovat již kolem přelomu letopočtu. Záhy karavany se zbožím putovaly po soustavě pozemních cest, při nichž vznikala překladiště, kde obchodníci překupovali zboží. Z překladišť se stávala bohatá města s kosmopolitní atmosférou. Obchodovalo se nejen s hedvábnými látkami, ale s celou řadou luxusního zboží, s plodinami a řemeslnými výrobky. Předávaly se technologické, umělecké a náboženské myšlenky. Po Hedvábné cestě se dostalo do Číny učení buddhismu. Později po ní cestovali první evropští středověcí cestovatelé.<br><br />Vedle pozemních obchodních tras se již v době dynastie Tchang používaly námořní trasy vedoucí Indickým oceánem k pobřeží Afriky. Ve 14. století, kdy obchod po pozemní Hedvábné cestě začal upadat, nabývaly na významu námořní trasy. <br><br />V a 20. století odkryly geografické a archeologické výzkumy v oblasti starobylé Hedvábné cesty řadu historických a uměleckých památek, které dokumentuji dávné obchodní a kulturní kontakty Evropy a Asie.<br /> width:640;;height:378
  • Hrobové figury patří mezi „potřeby pro duše zemřelých", které se již od starověku vkládaly do hrobů, aby duši zemřelého poskytovaly ochranu a společnost.<br> Hrobové figury zobrazovaly užitkové předměty, obydlí, zvířata a lidské postavy. Zhotovovaly se z hlíny pálené za nízké teploty. Někdy se zdobily barvami na křídovém podkladu nebo se glazovaly. 1 když to původně byly užitné předměty, dnes nás poutá jejich krása i realistické zobrazení tématuJsou významným historickým pramenem, který nás seznamuje se životem čínské společnosti. Představují různé typy lidí, od krásných žen po úředníky, vojáky či příslušníky nečínských národností, s nimiž se Číňané mohli setkat při obchodních cestách.<br>Vystavené hrobové figury jsou datovány do doby dynastií Suej (581-618) a Tchang (618-907).<hr>Hrobové figury koní a vozíků tažených domácími zvířaty width:418;;height:480
  • Hrobové figury koní a vozíků tažených domácími zvířaty width:546;;height:480
  • Hrobové figury koní a vozíků tažených domácími zvířaty width:384;;height:480
  • Hrobové figury koní a vozíků tažených domácími zvířaty width:563;;height:480
  • V době dynastie Tchang byly u dvora v oblíbené mnohé cizokrajné zvyky. Vznešené dámy si pestře malovaly obličej i nosily přiléhavá roucha s hlubokými výstřihy. Smíšená společnost mužů a žen jezdila na projížďky na koních. Jedly se kořeněné pokrmy a objevilo se i víno z vinných hroznů. width:391;;height:480
  • V době dynastie Tchang byly u dvora v oblíbené mnohé cizokrajné zvyky. Vznešené dámy si pestře malovaly obličej i nosily přiléhavá roucha s hlubokými výstřihy. Smíšená společnost mužů a žen jezdila na projížďky na koních. Jedly se kořeněné pokrmy a objevilo se i víno z vinných hroznů. width:409;;height:480
  • Hrobové figury postav a vojáků ve středoasijských oděvech.<br>Dynastie Suej a Tchang (6.–10. století). width:640;;height:457
  • Amfory s uchy v podobě draků.<br>Dynastie Tchang (7.–10. století) width:465;;height:480
  • Tchao Jüan ming (365–427) žil v době Šesti dynastií. Jeho život chápali později jeho čínští obdivovatelé jako osobní ideál člověka, který se nezpronevěřil vlastním názorům a raději dobrovolně odešel do ústrani, než aby žil v poníženém kompromisu. Ačkoli měl před sebou úřednickou a vojenskou kariéru, znechucen politickými poměry opustil společnost a po více jak dvacet let žil na vesnici, kde se věnoval poezii. Jeho přírodní lyrika je dodnes oblíbená. Patří mezi nejslavnější čínské básníky.<br><br /><br />Tento jedenáct metrů dlouhý svitek malovaný na hedvábí je pozdější kopií malby z počátku 14. století. width:640;;height:240
  • Glazura s lístky čaje width:640;;height:390
  • Dynastie Sung a Jüan<hr><br /><b>Dynastie Sung </b>(960-1279 představovala období prosperity a klidu, i když za soustavného tlaku cizích etnik ze severu a západu Číny. To vedlo k tomu, že ke konci své vlády se císařský dvůr přesunul do jižní Číny. Zatímco společnost dynastie Tchang snadno vstřebávala cizí vlivy, kultura dynastie Sung se naopak obracela do sebe. Umění se inspirovalo přírodou a niternými prožitky člověka. I tak však období dynastie Sung přineslo řadu technických vynálezů a vylepšení. Rozšířil se knihtisk a knihy se začaly stávat oblíbenou zábavou majetných obyvatel měst. Vzdělání bylo hlavním předpokladem pro ty, kteří se hodlali stát součástí politické a administrativní elity. Vedle toho vznikala vrstva bohatých majitelů půdy, kteří si zakládali na rodových hodnotách a vztazích. Tato společenství provázaná byrokratickými, majetkovými a obchodními vztahy kladla důraz na vzdělání, disciplínu, sebeovládání a podřízenost jedince širšímu celku.<br /><br><br /><b>Dynastie Jüan</b> (1271-1368) ovládala území od dnešního Mongolska až na jih Číny, které tvořilo jednu součást rozsáhlé mongolské říše rozprostírající se od východní Evropy přes střední až po východní Asii. Vládli tak historicky a kulturně rozmanitým územím. Mongolové vyznávali buddhismus, byli mezi nimi však také muslimové a křesťané. Na čínském území převzali mnohé z dosavadní kultury, kterou zároveň obohatili o nové přístupy. Využívali původní státní správu, avšak příslušníci tradiční čínské vzdělanecké elity do ní měli jen omezený přístup a spíše se věnovali vědě, umění a literatuře. Politická stabilita rozsáhlé mongolské říše podpořila obchod mezi Čínou, Střední Asií a Západem. Cizí obchodníci přinesli do Číny nové plodiny, řemesla a umělecké postupy. V tomto období Čínu navštívili první známí evropští cestovatelé. width:640;;height:307
  • Zámořské cesty<hr><br /><br />Počáteční období dynastie Ming se neslo (1368-1644) se neslo ve snaze vytvořit centralizovanou říši, hospodářsky postavenou na soběstačných zemědělských komoditách. Obchod a pohyb obyvatelstva byly regulovány. Na venkově tak vznikala vzdělaná vrstva majitelů půdy, z nichž vycházeli úředníci státního aparátu. Později docházelo k oživování obchodu ve velkých přímořských střediscích a městech při Velkém kanálu, soustavě přirozených a umělých vodních cest spojujících jižní a severní Čínu, dvě historicky, kulturně a hospodářsky odlišné části země. Ve městech se rodiny zbohatlých obchodníků mísily s majetnými venkovskými rody. Mužští členové těchto rodin se mohli věnovat obchodu nebo se stát úředníky. Měli však již dostatek majetku i volného času, aby se mohli zabývat i svými zálibami, číst knihy, sbírat umělecké předměty, nebo navštěvovat divadla a zábavní čtvrti.<br><br />V letech 1405–1433 se Čínané sedmi expedicemi „lodi pokladů“ zapojili do rozsáhlého mezinárodního obchodu v oblasti Indického oceánu a Jihovýchodní Asie. Náhlé ukončení těchto diplomatických a obchodních plaveb představovalo výrazné omezení zámořského obchodu a ztrátu politické a vojenské síly. <br><br />Od počátku 16. století na čínské pobřeží připlouvaly cizí lodě s misionáři a obchodníky z Evropy. V tomto období se z Číny vyváželo především hedvábí a porcelán. Koncem vlády dynastie se objevoval ekonomický úpadek. Politické a ekonomické konflikty evropských mocností na globálních trzích vedly v Číně k finanční krizi z nedostatku oběživa, kterou již oslabená centrální vláda nedokázala zvládat.<br /> width:640;;height:327
Scroll right